Mediální svět se dnes dělí na dva tábory. První hovoří o „AI bublině“ s očekáváním jejího brzkého splasknutí. Druhý sleduje exponenciální křivku technologického pokroku, akcelerovanou prvními široce dostupnými aplikacemi tzv. agentní umělé inteligence.
V pozadí této debaty však probíhá něco podstatnějšího. Do robotiky, která má potenciál přenést umělou inteligenci z digitálního prostředí do fyzického světa, proudilo v uplynulém roce 2,65 miliard dolarů. Tento přechod je označován jako embodied general intelligence, tedy inteligence „vtělená“ do fyzických systémů, které vnímají, rozhodují a jednají v reálném světě.
Jasnými lídry jsou v současnosti Čína a USA, ale i přes masivní prodej evropského know--how, ve formě firem jako Kuka, či ABB, Evropa není pasivním pozorovatelem. Firmy jako NEURA Robotics, Agile Robots či Devanthro vyvíjejí vlastní platformy. Investice vedou k rychlému posunu od izolovaných aplikací například ve zdravotnictví, logistice nebo obraně směrem k univerzálním systémům, které mají potenciál změnit svět a stát se násobně větším motorem ekonomiky, než byl v uplynulých dekádách nástup průmyslové automatizace.
Inteligentní robotika není pouze výsledkem technologického nadšení v Silicon Valley a Shenzenu, ale logickou reakcí na strukturální vývoj společnosti. Stárnoucí populace a úbytek ekonomicky aktivních lidí vytvářejí tlak, který akceleruje nutnost robotizace a automatizace napříč odvětvími.
Roboti získávají schopnost zvládat úkoly, které byly donedávna výhradní doménou člověka. Dokážou operovat ve veřejném prostoru, interagovat s lidmi a pohybovat se na silnici i ve vzduchu. A právě zde začíná skutečná transformace. Vývoj senzorů, aktuátorů a umělé inteligence a jejich propojení v robotických systémech představují revoluci pro celou společnost a skýtají obrovský potenciál.
Máme jako Evropa šanci uspět?
Evropa možná nemá největší technologické platformy a nejsilnější kapitálové trhy. Má však něco jiného – schopnost řídit komplexitu. Naše po desetiletí budované výrobní know-how bude klíčové pro budoucnost robotiky. Po vývoji a testování se technologie dostává do fáze škálování. Ujít cestu od jednotek exemplářů k tisícům je náročné a jde o zcela jinou disciplínu než je optimalizace prototypu pro pilotní nasazení. I malá chyba v plánování vede k vysokým nákladům. Jak složitý úkol to může být, vidíme aktuálně u firem, které úspěšně vyvinuly drony a testovaly je při obraně Ukrajiny. Poptávka ze strany států NATO, které chtějí chránit svou východní hranici v rámci tzv. „Drone Wall“, je urgentní, avšak firmy ji nejsou schopny pokrýt. Evropské firmy produkční know-how i v dnešní době exportují do světa a nastavují výrobní standardy v Asii i Americe. Další fáze inteligentní robotiky bude právě o škálování, disciplíně, ve které Evropa může hrát centrální roli.
Další strukturální výhodou jsou kompetence ve výzkumu a vývoji propojené s reálnou výrobní infrastrukturou. Evropský model je postaven na spolupráci univerzit s průmyslovými podniky. Staví na širokých základech od společných výzkumných laboratoří přes průmyslové doktoráty až po pilotní implementace přímo ve výrobních provozech. Toto propojení bude klíčem jak k vývoji komponentů, tak k rychlé adopci robotiky napříč odvětvími a pomůže nám zhodnotit potenciál této technologie.
Jak na inteligentní robotiku připravit jednotlivé organizace?
Připravit se na éru inteligentní robotiky neznamená nakoupit technologii. Znamená to změnit způsob rozhodování. Robotika není IT projekt. Je to strategická investice do budoucí konkurenceschopnosti a schopnosti budovat nové obchodní modely. Organizace, které čekají na jistotu, budou reagovat pozdě. Ty, které se naučí inovovat rychleji než konkurence a pracovat s rizikem, získají náskok.
Ve zkratce: Další fáze robotiky nebude technologická revoluce. Bude to revoluce kapitálové alokace, která bude vyžadovat odvahu zkoušet a rychle se učit.
Text: David Kames, Manager Czechia and Government Relations, EIT Manufacturing East
