Požadavky kladené na životnost kontinuálně lakovaných plechů a výrobků z nich zhotovených bývají vysoké - obvykle jde o 15 až 50 let. Prvním technologickým krokem povrchové úpravy je odmaštění a chemická předúprava. Vlastní nanášení organických povlaků se provádí navalováním. Nanášení povlaků lze realizovat jednostranně nebo oboustranně. Obvyklá tloušťka základního nátěru je 5 - 10 µm, vrchní vrstva má obvykle tloušťku 15 - 25 µm. Existují však systémy, které mají tloušťku 40 až 60 µm vrchního nátěru, ve speciálních případech až 200 µm. Tloušťka rubové vrstvy se v případě jednostranného lakování pohybuje okolo 5 µm.
Mezi povlakové materiály patří organické nátěrové hmoty na bázi akrylátů, polyvinylydendifluoridu (PVDF), polyesterů, epoxidů, polyuretanů a některých dalších speciálních pryskyřic, jako jsou organosoly či plastisoly. Druh použité nátěrové hmoty udává vlastnosti zhotoveného povlaku. Mezi nejvýznačnější vlastnosti patří vysoká odolnost proti korozi, tepelná odolnost a odolnost proti UV záření a křídování, přilnavost, stupeň lesku.
Zkoušení a kontrola vlastností a kvality
Komplexní kontrola kontinuálně lakovaných plechů je prováděna ve výrobních závodech a měla by být dílčím způsobem ověřována i u zpracovatelů plechů při jejich přejímce, příp. i u odběratelů výrobků z nich zhotovených.
Zkušební metody pro hodnocení kvality kontinuálně lakovaných plechů byly zpracovány a zveřejněny technickým výborem ECCA (The European Coil Coating Association) se sekretariátem v Bruselu. Na výsledcích práce této asociace byla technickou komisí CEN/TC 139 "Nátěrové hmoty" vypracována evropská norma EN 13 523. Tato norma je souborem jednotlivých dokumentů, které popisují řadu zkušebních metod pro kontinuálně lakované kovové pásy. Celý soubor norem je implementován do souboru českých norem pod označením ČSN EN 13 523 Kontinuálně lakované kovové pásy - Zkušební metody. Tato norma obsahuje 24 částí a některé z nich v následujícím textu popíšeme podrobněji. Zkušební metody hodnocení některých fyzikálně-mechanických vlastností kontinuálně lakovaných plechů se výrazně odlišují od metod používaných při hodnocení vlastností klasických organických povlaků aplikovaných na kovové podklady.
Ukázka z jedné metody povrchových úprav pásů a plechů, která se týká zkoušky tužkou
Tato část EN 13523 popisuje stanovení relativní tvrdosti organických povlaků na kovovém podkladu pomocí tužek o známé tvrdosti.
Výsledky získané na hladkém povrchu budou přesnější, ale metodu je také možno aplikovat na dekorativně upraveném povrchu. Výsledky získané na vysloveně texturovaném povrchu budou méně spolehlivé.
Hlavní technické změny jsou:
a. byla změněna definice tvrdosti tužkami;
b. v popisu výsledku zkoušky byl termín „nepoškodí nátěr“ opraven na „v nátěru nevytvoří vryp“;
c. byla přidána zmínka o kondicionování;
d. ohledně použitelnosti zkoušky tvrdosti tužkami byl přidán odkaz na EN ISO 15184.
Přehled norem vydaných v roce 2015 od ÚNMZ
 |
 |
Závěrem
Hlavním cílem tohoto příspěvku je informovat o vydaných normách ve stávajícím roce 2015. V rámci příkladu úpravy normy, jsme vybrali jednu metodu a ukázali její změnu - jak se liší od nové normy norma bývalá.
TEXT/FOTO Ing. Turza Lukáš - ÚNMZ
