Zdeňku, co bylo pro vás největším přínosem?
Zkušenosti v osobní i pracovní rovině, spousta známých a přátel z celého světa, poznání rozdílnosti kultur, ale hlavně zjištění, že lidé na celém světě jsou nakonec vlastně úplně stejní.

Jaký byl nejsilnější moment, který jste na misi zažil?
Z pracovního pohledu pro mě nejsilnějším momentem bylo postavení funkční nemocnice během tří dnů kousek od Mosulu. Dále rozběhnutí nového projektu, najmutí všech potřebných lidí, zajištění dvou základen, skladu a tří míst pro poskytování zdravotní péče a k tomu ještě oprava části místní nemocnice – to vše během neuvěřitelných 4 týdnů.
Pak mám ještě dva, takové osobnější momenty. Pocit, že jste v ten daný okamžik zrovna na tom správném místě na světě a děláte přesně to, co v tu chvíli máte dělat. Poprvé jsem to zažil po pár týdnech na první misi při mytí nádobí, kdy jsem si uvědomil, že dostat se do Iráku a pomáhat na misi je přesně to, k čemu můj dosavadní život směřoval.
Podruhé se to stalo v iráckém uprchlickém táboře v padesátistupňovém vedru, kdy jsem ze své lahve dával napít malé dehydrované holčičce, které omdlela maminka a která na mě koukala uslzenýma očima.

Kdyby se vás někdo zeptal, proč vyjet na misi, co byste mu odpověděl?
Je to neuvěřitelná zkušenost a pomůže vám to osobně vyrůst a utvořit si mnohem širší názor na svět a věci kolem sebe. Zároveň si začnete vážit věcí, které jste dosud brali za normální a ani jste o nich nepřemýšleli. Využijete své schopnosti a přispějete trošku na místech, kde lidé potřebují pomoc, což je neuvěřitelně povznášející a obohacující pocit a rozhodně stojí za to si touto zkušeností projít.

Co důležitého jste se na misích naučil?
Umění improvizace dostává na misích úplně jiný rozměr. Víte, co je potřeba udělat, a i pokud na první pohled vypadá daný úkol nemožně, vždy se najde cesta. I když jsem dříve větu „tohle nejde” také tolik nepoužíval, po misích s Lékaři bez hranic vím, že „jde všechno“.
Druhá věc je nemít strach, že něco neumím dost dobře nebo že něco nedokážu. To nás jen drží zpátky. Na misích jsou situace, kdy vy jste ten nejpovolanější, i když jste daný úkol třeba ještě nikdy nedělal. Společně s ostatními musíte vymyslet řešení a i když není výsledek stoprocentní, je to to nejlepší, co jste mohli dělat. To mě totálně zbavilo strachu z případného neúspěchu, což jsem si přinesl i zpět do běžného života.

Jak moc pro vás byla práce na misi složitá?
Na většině misí běží vše více méně „samo“, místní zaměstnanci většinou moc dobře vědí, co je jejich zodpovědnost a náplň práce, takže manažeři pouze dohlíží, podporují a směřují společné úsilí.
Výzvou bývá jazyková či kulturní bariéra, jiný způsob či styl práce a obecně přístup k životu. Některé mise, jako jsou například po zemětřesení nebo vypuknutí konfliktu, bývají dost náročné kvůli množství práce a časovému presu, nedostatku prostředků, lidí i materiálu, ale i bezpečnostnímu kontextu.

Jaké zkušenosti či dovednosti potřebuje logistik na misi?
Důležitý je všeobecný technický přehled a ideálně specializace v nějakém technickém oboru jako stavebnictví, elektro, zásobování a podobně. Z měkkých dovedností bych jmenoval zejména improvizaci a schopnost pracovat s omezenými prostředky ve velmi krátkém čase. Nesmíme zapomenout ani na nekonečnou trpělivost, jinak by se občas z toho jeden mohl zbláznit.

Zaujala vás možnost vyjet na misi s Lékaři bez hranic? Zúčastněte se jednoho z webinářů, kde se dozvíte více podrobností. Přihlásit se můžete zde: https://bit.ly/info-vecer

text/foto Pavla Teplá