Poskytují zdravotní a humanitární pomoc ve více než 70 zemích světa. V konfliktech, při přírodních katastrofách nebo nebezpečných epidemiích. To jsou Lékaři bez hranic (Médecins Sans Frontières). Málokdo však ví, že zdravotníci tvoří asi jenom polovinu spolupracovníků organizace. Bez odborníků v oblasti lidských zdrojů, financí, zásobování a dalších technických profesí by se totiž projekty neobešly.
O svou zkušenost na misi se s námi podělil dlouholetý spolupracovník Lékařů bez hranic Viktor Bukač, který působil na misích na Haiti, v Ugandě nebo Jižním Súdánu.
Jaká byla Tvá prvotní motivace jet pomáhat na humanitární misi s Lékaři bez hranic?
Cítil jsem nějakou vnitřní potřebu zkusit něco úplně jiného a dát svojí profesi (tehdy jsem byl ve službách globálních korporátů) hlubší smysl. Po první schůzce v kanceláři jsem cítil, že to je ta správná cesta. Lékaři bez hranic mi umožnili využít své globální projektové a logistické zkušenosti z business sektoru v humanitární praxi. Po ničivém zemětřesení na Haiti už nebylo cesty zpět. Odjel jsem na svou první misi.
Jak moc se podle Tebe liší práce logistika na misi a v privátním sektoru?
Z hlediska obsahu se nemusí zase tak výrazně lišit. Svět businessu a humanitárního prostředí se propojil a pracovní systémy jsou podobné, zejména v logistice nebo IT. Musí se dodržet certifikace, standardy, takzvaný cold chain (pravidla pro chladový řetězec). Odlišnost vidím spíše v lidském a humanitárním rozměru. Na konci dodavatelského řetězce nejsou zákazníci čekající na „nový iPhone“, ale pacienti, kteří potřebují akutní pomoc, lidé zasažení živelnými pohromami či válkou. O to více je tady tlak na profesionalitu a spolehlivost. Důležitý je také týmový duch a pokora.
Logistik sám přímo nezachraňuje životy jako lékař. Jak moc důležitou roli podle Tebe přesto mají i nelékařské pozice na humanitárních misích?
Představte si to jako velké puzzle nebo hodinový strojek. Každá část do sebe musí zapadat. Každý element v tomto „ekosystému“ je důležitý a jeden na druhý navazuje. Pokud vypadne pomyslné kolečko z tohoto hodinového strojku, projeví se to s odstupem času na výsledcích práce. Chirurg je pak na vrcholku této pyramidy, ale z vlastní zkušenosti si troufám říct, že najatý místní pracovník – třeba uklízeč – je stejně důležitý jako například projektový manažer. Ve ztížených podmínkách práce s rizikem infekcí je každá pozice nesmírně ceněná.
Jaký byl nejsilnější moment, který jsi na misi zažil?
Z logistického hlediska to bylo zvládání velkých letadel se zásobami na masivní vakcinační kampaň proti spalničkám v Jižním Súdánu v roce 2013. Pak je to taky poznání sebe sama, jak dokážu žít, pracovat a vyrovnat se s psychickou zátěží v extrémních situacích. Jde i o spolupráci s kolegy, řešení nedorozumění, konfliktů a stresu, který přirozeně na každé misi vznikne. Člověk si může sáhnout na úplné dno. Každý den na misi mě vnitřně i profesně posouval dál.
Jaká byla spolupráce s týmem mezinárodních a místních spolupracovníků?
Spoustu jsem se toho naučil od místních spolupracovníků a mnoho jsem jim naopak předal. Vždy mě zahřeje u srdce, když se dozvím, že bývalí kolegové profesně „rostou“ a třeba jsou už dlouholetými zaměstnanci Lékařů bez hranic a vedou velké projekty. Díky Lékařům bez hranic podporujeme udržitelnost, navíc spousta projektů pak třeba přechází přímo na regionální či státní úroveň (předá se nemocnice, která pak funguje dál). S řadou svých kolegů stále udržuji kontakt. Práce Lékařů bez hranic je velmi pestrá a bez místních pracovníků by nebylo možné ji dělat. Je to jedna velká multikulturní rodina.
Co ses na misích naučil – ať už z profesního nebo osobního hlediska?
Naučil jsem se umění „čekat“, trpělivosti, pokoře, předvídavosti, koukat se na věci komplexněji. Taky jsem poznal, že pokud vaše činnost vyvolá třeba u nemocného dítěte a pečující matky úsměv na tváři, dá vám to pocit, že jste udělali tu největší věc v životě.
Kdyby se Tě někdo zeptal, jestli jet jako logistik na misi s Lékaři bez hranic, co bys mu odpověděl?
Ať si to dobře promyslí. Často je to náročné ve smyslu odloučení od rodiny, domova, přátel. Pokud tuto rovnici vyřeší, pak už bych jen řekl – jeď. Tvá práce dostane absolutně jiný rozměr. Ale pozor, je to návykové! Taky se nenechte odradit prvotními nezdary. Vydržte a budete odměněni – třeba radostí uzdraveného pacienta nebo pohledem na dobře uskladněný pytel mouky na suchém místě ve skladu, který se vám podařilo s pomocí místních postavit. A to má přece smysl, ne?
Zaujala vás možnost vyjet na misi s Lékaři bez hranic? Zúčastněte se informačního večera, kde se dozvíte více podrobností. Přihlásit se můžete zde: https://www.lekari-bez-hranic.cz/informacni-vecery?utm_source=engineering&utm_medium=clanek&utm_campaign=hr2023
Text/Foto Pavla Teplá