obr1Jak známo, situace nesená virem COVID 19 přišla velmi rychle, nečekaně a s globálním světovým dopadem. Již nyní máme vševědy, kteří se pokouší vést na vlně populismu, a tvrdí „já jsem říkal, že přijde zásadní pokles.“ Ponechejme tady zbloudilce, jejich živoření, a podívejme se na svět alespoň jednotlivými realistickými pohledy.

Můj pohled
Pan prezident Masaryk říkával: nelhat, nekrást, nebát se. Ve své podstatě to samé mi říkali moji rodiče a já se snažím říkat svým dětem. Můžeme tedy říci, že je to všeobecně platná norma pro slušné lidi. Tedy platná norma. V tom případě platí i to slovní pojení NEBÁT SE. Tento postoj musíme zaujmout i nyní, kdy bojujeme s něčím, co až tak moc není reálně možné uchopit nebo přímo vidět. Ovšem právě proto je aktuální stav náročnější. Samozřejmě nesmíme situaci podceňovat nebo zlehčovat. Odborné věci ohledně viru samotného nechám na zdravotníky a tímto dávám i postoj k samotným restrikcím a omezením. Prostě musíme bez reptání plně a vážně dodržovat všechny nařízení, které jednotlivé krizové štáby vyhlásí, jenom tak se posuneme dopředu.


Ke konkrétnímu fungování hospodářství a strojírenství obzvlášť, mohu říci na úvod, že „to bude sakra drahé“, nedá se však nic dělat. Zdraví a byť jen jediný zachráněný život, je přednější než finance. Situace přišla náhle a snad i proto jsou zde myšlenky, že i náhle odejde, a hospodářství se bude obnovovat v křivce „V“. Já však vidím před námi spíše druhou polovinu křivky „U“ a to ještě k tomu, poněkud rozevřeného „U“. Zkušenost z let 2008/2009, i když podstata byla jiná, nás k tomu vede. Musíme zvládnout, podle mě šest měsíců, kdy se musíme postarat o mzdy našich pracovníků. Pracovníci musí pochopit, že nemohou brát 100 % platy a nemohou pobírat benefity, kterými byli v poslední době přesyceni a nemohou si myslet, že za 60 % mzdy budou nečinně sedět. Mé sociální myšlení je hluboké a moje činy z minulosti to dosvědčují, ovšem verbování odborových předáků a podobné jitření mezi lidmi není na místě. Situace je složitá a může být lepší, jen pokud se atomová nálož nákladů rozloží mezi všechny, jako stát, banky, výrobce energii, podnikatele a také příjemce mzdy. Je třeba tímto nejvíce apelovat na politiky, úředníky a státní zaměstnance. V této době nikdo nemůže být placen 100 procenty, pokud na 100 % nepracují, to je logické. Jen sobec může být spokojen se 100 % platem a být ze zaměstnání doma.
Start ekonomiky nebude jednoduchý. Z mého pohledu jde o to, roztočit ty mlýnské evropské a světové kola na rozumné otáčky. To se nedá bez úseku rozjezdu. Bude záležet na velkých automobilkách, jak se jim bude dařit prodávat jejich produkty. Pokud se to povede, naskočí střední a malé firmy, které jsou daleko pružnější než nabubřelý personál velkých automobilek, jejich samotné snobství a povýšenectví jich bude brzdit víc než koronavir. Ten, kdo ví, o čem mluvím, jistě mi to potvrdí. Vždyť nejméně 20 % lidí v takových největších automobilkách musí prokázat, že na jeho místě je nepostradatelný a bez něho se nevyrobí ani jedno auto. Přitom všichni vědí, že u starých poctivých firem by nemohl takový člověk ani zametat. Zkrátka, už při rozjedu nám bude bránit spoustu vlivů a některé z nich jsme si vybudovali sami.
Čas rozjezdu se nedá předem určit, ani zrychlení. Bude záležet na trhu, odbytu. Jsme v kruhu, který se musí společně pohnout a rozjet. Lidé, podniky, stát musí investovat, musí vytvořit poptávku, abychom získali odbyt a mohli rozjet ty giganty, střední a malé firmy.

Druhotná platební neschopnost
Na závěr jeden velmi důležitý aspekt, již aktuální, který podle mne bude nabírat na síle. Druhotná platební neschopnost. Ještě před COVID se zvyšovali příklady pozdní úhrady faktur, jedna firma to kamuflovala tím, že z pozice síly a velkosti firmy rozhodla a všem dodavatelům rozeslala znění: měníme splatnosti. Pouze ten, kdo bude mít splatnost faktur 180 dnů, k nám může dodávat! Druhá firma vymyslela, že platí druhé pondělí v měsíci, ale musí datum pondělí být sudý😊. Třetí firma rozhodla, že faktury uhradí, až je autorizuje zahraniční ředitel, který jezdí každý druhý měsíc. No a ten další prostě neplatí. KAM SE VYTRATILA ČEST KAŽDÉHO PODNIKATELE? Podnikatel byl vždy hrdý a čestný člověk, tedy většinou. A zakládal si na včasné platbě, tedy nebyl dlužníkem, nenechal se vydržovat svými dodavateli jako nájemná hola. Mám silnou obavu, že po rozjezdu budou mít firmy zvýšené náklady. Budeme platit odložené úvěry, odložené energie a podobně. Nebudeme mít ještě dobře rozvinutou efektivitu práce a prostě nastane džungle, podobně jako v 90. letech, kdy nikdo nikomu nebude platit, a to bude konec rozjezdu, to pak bude sešup opačným směrem.
Držme si palce, poslouchejme krizové štáby, investujme, držme koloběh ekonomických prostředků a buďme otevření a čestní, i když čest dávno vyšla z módy.

TEXT Petr Bilavčík, ředitel, PRIMA BILAVČÍK, s.r.o. FOTO archiv firmy