V poslední době je moderním trendem použití převodovky u menších a středních turbosoustrojí. Taková soustrojí jsou výrobně levnější, zástavbově menší (s ohledem na použití vysokootáčkové turbíny) a mají deklarovanou vyšší účinnost.
Menší turbogenerátory s převodovkou (do 50 MW, zpravidla teplárenské stroje) se již v zásadě nevyrábějí bez převodovky. Konstrukční uspořádání v tomto případě sestává z vysokorychlostní jednotělesové parní turbíny, převodovky a generátoru. Na druhou stranu, výkonnější soustrojí (do 200 MW) mají zpravidla vysokotlaký díl turbíny spojený s převodovkou a pak následuje nízkotlaký díl turbíny a generátor. Soustrojí je v tomto případě použito zpravidla pro výrobu elektrické energie
Moderní koncepce turbosoustrojí s převodovkou má však svá úskalí, resp. výzvy kladené nejen na diagnostiku jejich stavu, ale i na provozní personál a rovněž na jejich údržbu. V dalším textu jsou vyjmenované obecné skutečnosti, které je vhodné brát v úvahu.
ZTRÁTY PŘEVODOVKY
Ztráty jsou v zásadě stejné v celém rozsahu výkonů, a to zejména s ohledem na ztráty ventilační. Tyto závisí na otáčkách, přičemž otáčky turbosoustrojí s generátorem jsou konstantní. U teplárenských soustrojí, která jsou mimo zimní sezónu provozována na 50 % a nižší výkon, již pak celková účinnost soustrojí není až tak výhodná.
USTAVENÍ SPOJEK SOUSTROJÍ
Je potřeba brát na zřetel teplotní nárůsty převodovky v horizontální i vertikální rovině. K tomu je potřeba zohlednit posunutí středu čepu v kluzných ložiskách za provozu. Obvykle (v závislosti na směru otáčení) pastorek převodovky za provozu pracuje v důsledku působení sil od zubů na horní části ložiska.
Výrobce někdy udává specifikace pro ustavení spojek, včetně horizontálního i vertikálního přesazení, které jsou spočteny pro dané teplotní relace. Jedná se o teplotu okolí v době ustavování vzhledem k provozní teplotě jednotlivých částí soustrojí. Tyto předpoklady však v praxi nemusí být v provozních podmínkách dodrženy. Je vhodné provést ověření termovizním měřením a následně provést korekci ustavení.
ŽIVOTNOST OZUBENÍ
V rámci plánování nákladů na údržbu je nutno počítat s náklady na výměnu ozubených soukolí po určité době provozu. Tyto náklady jsou relativně vysoké. V naší praxi jsme se několikrát setkali s tím, že životnost ozubení se pohybovala kolem 10 let provozu. Je to výrazně méně než udává výrobce. V několika případech došlo k poškození ozubení – například odlomení části zubu (obr. 1 vlevo).
![]() |
![]() |
Dodací termíny nového soukolí jsou v řádech měsíců, avšak setkali jsme se i s dodacím termínem jeden a půl roku. V mezidobí bylo nutno soustrojí provozovat s poškozením, a to po úpravě spočívající ve vybroušení zubu (obr. 1 vpravo) a provozním dovyvážení rotoru. Je však nutno poznamenat, že výkon soustrojí může v těchto případech být omezen – a to až na 50 % jmenovitého výkonu.
VYVÁŽENÍ ROTORŮ
Jak bylo uvedeno, část soustrojí je vysokootáčková a z toho vyplývající požadavky na vysokou jakost vyvážení. Je však vhodné pamatovat na možnost provozního dovyvážení rotorů ve smontovaném stroji. V naší praxi již bylo nutno stroj několikrát provozně vyvažovat. K tomuto tématu se váže rovněž požadavek na pečlivé třídění hmotnosti šroubů do spojek.
POŽADAVKY NA DIAGNOSTIKU STAVU PŘEVODOVKY
S ohledem na výše uvedený částečný výčet možných problémů je kladen zvýšený důraz na sledování provozní spolehlivosti a tím i na diagnostiku stavu těchto soustrojí. Obecně lze diagnostiku dělit na diagnostiku provozní a na diagnostické kontroly prováděné v době odstávky stroje.
DIAGNOSTICKÉ KONTROLY PŘI ODSTAVENÉM SOUSTROJÍ
– Kontrola průtočné části turbíny vizuálně přes průzory, případně endoskopicky. Zahrnuje zpravidla kontrolu posledních dvou, resp. tří oběžných řad a případně lopatkování regulačního stupně;
– Pravidelná kontrola stavu ozubení pomocí penetrační zkoušky a magnetickou zkouškou;
– Doporučuje se rovněž kontrola záběru zubů (berlínská modř). V současné době výrobci převodovek používají kontrolní barevné nástřiky na několika zubech, pomocí kterých je možno provést kontrolu záběru zubů za provozu. Většinou se používají dva druhy nástřiku. Jeden s krátkou životností (jeden měsíc) a jeden s životností cca jeden rok.
PROVOZNÍ DIAGNOSTIKA
Jsou používány následující metody provozní diagnostiky:
– pravidelný odběr a analýza vzorků oleje;
– diagnostika provozních parametrů (řídicí systém stroje), včetně ohodnocení trendů a úrovně celkových hodnot vibrací;
Poznámka:
Pro ohodnocení mechanického stavu soustrojí se používají celkové hodnoty vibrací absolutních a relativních vibrací (ISO normy).
Pro ohodnocení stavu převodovky se navíc používá celková hodnota zrychlení vibrací ve frekvenčním rozsahu do 10 kHz a více. Měřené frekvenční pásmo obsahuje frekvenci záběru zubů a její harmonické násobky.
Podrobná analýza vibrací, jako hlavní metoda pro sledování stavu turbosoustrojí s převodovkou, zahrnuje analýzu frekvenčních spekter vibrací, vektorů důležitých frekvenčních složek (zejména amplitudy a fáze otáčkové složky). Také zubové složky vibrací a jejich násobků a u relativních vibrací rovněž polohu středu hřídele.
Velmi užitečnou metodou analýzy vibrací je rovněž metoda časově cyklického průměrování (metoda CTA – Cyclic Time Averaging) se zobrazením výsledku analýzy ve formě grafu profilu. Metoda je vhodná například pro kvalitativní ohodnocení záběru zubů – viz. následující příklady z praxe.
NĚKTERÉ PŘÍKLADY Z PRAXE
V praxi jsme řešili několik problému turbosoustrojí s převodovkou. Jednalo se o různé typy problémů, které měly společné to, že se vždy jednalo hlavně o problém převodovky.
Případ 1: Zvýšená hlučnost převodovky nového stroje
Jedná se o soustrojí s otáčkami turbiny 9 450 ot/ min a generátoru 1 500 ot/min, a jmenovitým výkonem 8 MW. Konstrukční uspořádání je následující: jednotělesová parní turbína, převodovka a generátor.
Po uvedení nového soustrojí do provozu docházelo v nepravidelných intervalech ke zvýšené hlučností převodovky. Analýzou provozních parametrů nebyla zjištěna závislost na některém z měřených parametrů (např. na změně výkonu) – viz obr. 2.
Zvýšená hlučnost převodovky byla indikována s tří i vícenásobně zvýšené úrovně hodnot úrovně zrychlení vibrací ze snímačů umístěných na převodovce. Hodnoty absolutních i relativních snímačů vibrací na tuto skutečnost nereagovaly.
Analýzou vibrací bylo zjištěno zvýšení úrovně zubové složky vibrací a jejich násobků v době provozu převodovky se zvýšenou hlučností (obr. 3).
![]() |
![]() |
Následně byla provedena analýza záběru zubů pomocí zmiňované metody časově cyklického průměrování (CTA). Grafy profilu pro standardní provoz a provoz se zvýšenou hlučností ukazují na fakt, že při zvýšené hlučností dochází k zakmitávání v průběhu záběru jednotlivých zubů (obr. 4).
Jednou z hypotéz, proč k tomuto zakmitávání dochází je skutečnost, že pro tak velký převodový poměr je pastorek konstrukčně velmi malý a jeho tuhost může být tímto nedostatečná. Tyto projevy se v nezmenšené míře projevují neustále. I přes prodlouženou dobu záruky bude zajímavé sledovat životnost ozubení.
Případ 2: Problém s ustavením soustrojí
Jedná se o soustrojí s otáčkami 8 870, resp. 3 000 1/min a jmenovitém výkonu 160 MW. Konstrukční uspořádání je: vysokotlaký díl turbíny – převodovka – generátor – nízkotlaký díl turbíny.
Od začátku uvádění do provozu měl dodavatel problémy s ustavením soustrojí. Došlo k několikerému přestavení spojek, což vedlo k podstatnému zlepšení situace. Jak je však z výsledků analýzy patrno, ani tento zlepšený stav ještě není dostačující a bude vyžadovat další korekce v ustavení spojek. Z analýzy spekter vibrací jsou parné zvýšené úrovně složky záběru zubů a jejich harmonických násobků. Navíc analýza grafů profilu poukazuje na výraznou deformaci na výstupu převodovky od příčné síly v důsledku ustavení spojky převodovka – generátor (obrázek 5 vlevo). Dále je patrno, že záběr zubů není dostatečně plynulý (obrázek 5 vpravo).
ZÁVĚREM
Uspořádání turbínových soustrojí s převodovkou je nepochybně moderním trendem. Takto uspořádané turbínové soustrojí má svoje přednosti (je výrobně levnější, menší a má vyšší účinnost), avšak i své slabší stránky. Jedná se o složitější zařízení, ve kterém sa převodovka jeví jako nejslabší, nejméně probádaný článek soustrojí. Řešení není, na rozdíl od konfigurace turbína – generátor, podloženo desítkami let zkušeností z provozu.
Na diagnostiku soustrojí jsou kladeny zvýšené nároky, a to jak na přístrojové vybavení, tak i na znalosti a zkušenosti vibračních analytiků. Metoda časově cyklického průměrování (CTA) ve spojení s grafem profilu se jeví jako vhodný doplněk analýzy, a to zejména s ohledem na kvalitativní ohodnocení jak stavu ozubení, tak i samotného záběru zubů.
TEXT/FOTO TADEÁŠ LIPUS, autor pracuje v společnosti SKF LOŽISKA, a. s.