Povrchové úpravy
Tenké vrstvy (TV) deponované (pripravované, vytvárané) z pár na funkčnú plochu súčiastky sú často využívané na predĺženie životnosti súčiastky [1, 2]. Ide o plochu z tvrdého materiálu, napríklad oceľovej súčiastky (stopková fréza) [1], ale aj z mäkkého, napríklad duralového povrchu [2].
Příprava povrchů ocelových výrobků s sebou nese řadu dílčích fází technologického procesu výroby. Jedná se o fáze počínající nákupem a dodávkou hutních polotovarů, přes zpracování, manipulaci až k předúpravám a vlastní finální povrchové úpravě.
Vyloučené galvanotechnické povlaky rozdělujeme z pohledu historie a užitných vlastností na dvě základní skupiny – dekorativní a funkční (technické) povlaky.
Zákazníky žárových zinkoven mnohdy znepokojuje nejednotný barevný odstín povlaku, když některé pozinkované plochy jsou lesklé, jiné mohou být temně matné.
Při všech tepelných zpracováních vzniká celá řada situací, které ohrožují nejen zdraví obsluhy a životní prostředí, ale i samotnou kvalitu výrobků. Velká část těchto situací se vyskytuje u kalících procesů, čímž vznikají rizika výroby nekvalitních výrobků.
V roce 2016 jsem se tohoto semináře zúčastnil s příspěvkem, zaměřeným na v praxi často opomíjené speciální případy korozního namáhání. Konkrétně to byly takové, které mají původ v cyklických i náhodných změnách teplot chráněných povrchů a je obklopující atmosféry, a jejichž důsledkem je dosažení rosného bodu povrchu a s tím spojeného ovlhčení povrchu a zvýšeného korozního namáhání.