Povrchové úpravy
Kritické klimatické podmínky způsobují korozi zejména při námořní přepravě. Balící předpisy a metody ochrany proti korozi proto musí odpovídat očekávané klimatické zátěži. Stejně tak důležitý je stav povrchu baleného dílu, který zásadně ovlivňuje úspěch či neúspěch protikorozních opatření.
Moderní výrobní procesy musejí splňovat nejen vysoké nároky na kvalitu a účinnost při zachování co nejnižší ceny, ale jsou také stále více omezovány legislativními předpisy zakazujícími používání celé řady chemických látek.
Kovové materiály prochází mnoha různými výrobními technologiemi než jsou dodány zákazníkům ve formě hotového produktu. Tyto technologie mohou zlepšit vlastnosti materiálu, ale při jejich špatné volbě a postupu provedení je možné materiál narušit natolik, že může dojít k jeho následnému poškození.
Přirozená tenká vrstva oxidu hlinitého, která se na povrchu hliníku a jeho slitin vytváří v jakémkoliv lehce oxidujícím prostředí obsahujícím kyslík, mu propůjčuje chemickou i mechanickou odolnost. Umělým vytvořením a navýšením této vrstvy se ochranná funkce zvyšuje, a to násobně. Jedním z nejvyužívanějších procesů tvorby je anodická oxidace.
Třídění koroze může být podle vzhledu, místa vzniku, fyzikálních podmínek vzniku, korozních produktů, korozního prostředí. Také podle rozsahu poškození, druhu chemické reakce, hlavního korozního procesu atd., kdy se ztrácí přehlednost o korozních procesech a jejich souvislostech jako celku. To pak již primárně odrazuje především provozní pracovníky od řešení korozní problematiky.
Autori v článku popisujú niektoré možnosti povlakovania vnútorných povrchov rúr vákuovými technológiami. V úvode krátko tieto technológie klasifikujú a potom konkrétne popisujú vo svete patentované a používané PVD a CVD metódy. V jednotlivých prípadoch sú uvádzané materiály, druhy, výhody a nevýhody získaných tenkých vrstiev a základné parametre ich deponovania.