Povrchové úpravy
Třídění koroze může být podle vzhledu, místa vzniku, fyzikálních podmínek vzniku, korozních produktů, korozního prostředí. Také podle rozsahu poškození, druhu chemické reakce, hlavního korozního procesu atd., kdy se ztrácí přehlednost o korozních procesech a jejich souvislostech jako celku. To pak již primárně odrazuje především provozní pracovníky od řešení korozní problematiky.
Autori v článku popisujú niektoré možnosti povlakovania vnútorných povrchov rúr vákuovými technológiami. V úvode krátko tieto technológie klasifikujú a potom konkrétne popisujú vo svete patentované a používané PVD a CVD metódy. V jednotlivých prípadoch sú uvádzané materiály, druhy, výhody a nevýhody získaných tenkých vrstiev a základné parametre ich deponovania.
Dodržení kvalitativních podmínek povrchových úprav na odlitcích z litiny je s ohledem na vlastnosti povrchu, mikrostrukturní a fyzikálně mechanické vlastnosti základního materiálu a realizované výrobní postupy náročnou procesní operací.
Autori v článku predstavujú možnosti zariadenia ZIP-12, ktoré je určené na vytváranie tenkých vrstiev na funkčných povrchoch strojových súčiastok vákuovými metódami – PVD a PECVD. Popisujú ako metódy, tak aj rozsah technologických parametrov, ktoré ukazujú na možnosti použitia predstavovaného zariadenia.
Pro výrobky vyžadující vysokých pevností při současných požadavcích na značnou plasticitu a dobrou svařitelnost není možné v sortimentu nelegovaných ocelí najít vhodnou ocel. A přitom o takové oceli je ve strojírenství mimořádný zájem.
Tenké vrstvy (TV) deponované (pripravované, vytvárané) z pár na funkčnú plochu súčiastky sú často využívané na predĺženie životnosti súčiastky [1, 2]. Ide o plochu z tvrdého materiálu, napríklad oceľovej súčiastky (stopková fréza) [1], ale aj z mäkkého, napríklad duralového povrchu [2].