odhrotovanieChemické odhrotování je vysoce efektivní metoda pro odstraňování otřepů vzniklých na dílcích při mechanickém obrábění. Proces je bezproudý a je založen na potenciálovém rozdílu na povrchu dílce vyvolaném kinetikou chemické reakce.

Potenciálový rozdíl způsobuje preferenční odleptávání otřepů a tím snižuje drsnost povrchu. Na rychlost rozpouštění nemají vliv mechanické vlastnosti materiálu, jakými jsou tvrdost anebo vnitřní pnutí.

Obr. 1 Znázornění lokálního potenciálového rozdílu na otřepu během chemického odhrotování oceli
Obr. 1: Znázornění lokálního potenciálového rozdílu na otřepu během chemického odhrotování oceli

Odhrotovat lze díly z oceli, hliníku, mosazi a některých druhů nerezu, pochopitelně se pro každý z materiálů používá zvláštní lázeň. Rychlost odhrotování a následný lesk povrchu závisí vždy na chemickém složení materiálu. Například v případě oceli je výsledek ovlivněn obsahem uhlíku a jeho začleněním do krystalické mřížky. Obecně lze říci, že čím je obsah uhlíku nižší, tím bude výsledný povrch lesklejší.

Chemickým odhrotováním dojde k změnám povrchu:
- odstranění otřepů z předchozího mechanického obrábění,
- zaoblení hran,
- vyrovnání, vyleštění povrchu a odstranění mikrodrsnosti (viz obr. 2 a 3),
- odmoření povrchu, odstranění koroze,
- částečně může dojít k vyjasnění a zesvětlení povrchu.

Porovnávání drsnosti materiálu

Obr. 2 Výchozí drsnost povrchu
Obr. 2: Výchozí drsnost povrchu
Obr. 3 Drsnost povrchu oceli po odhrotování
Obr. 3: Drsnost povrchu oceli po odhrotování

Příklady stávajících aplikací

Obr. 4 Výchozí stav Obr. 5 Jehla po chemickém odhrotování
Obr. 4: Výchozí stav Obr. 5: Jehla po chemickém odhrotování
Obr. 6 Výchozí stav Obr. 7 Po chemickém odhrotování
Obr. 6: Výchozí stav Obr. 7: Po chemickém odhrotování

Technologický postup a příklady vhodných přípravků
Provedení technologie pro jednotlivé základní materiály se pochopitelně liší. Pracovní podmínky jednotlivých lázní jsou nicméně obdobné jako při jiných „mokrých“ technologiích povrchových úprav jakými jsou anodizace nebo galvanizace. Do lázní se dílce vkládají buď na závěsech nebo volně ložené v koších či bubnech.
Níže jsou uvedená typická provedení pro nejčastější materiály. Mezi jednotlivými operacemi jsou pochopitelně ještě zařazeny vhodně provedené oplachy.

dielce

Výhody procesu
- lázně jsou vysoce stabilní a provozně přívětivé,
- výsledek je reprodukovatelný, úběr materiálu lze držet v přesných tolerancích,
- koncentrace aktivních komponent lázně si může zákazník snadno stanovit analytickým rozborem,
- odhrotovat a leštit lze i komplikované dílce a na špatně dostupných vnitřních místech,
- povrch je po zpracování prostý oxidů a koroze, lze jej velmi dobře galvanicky pokovovat,
- dílce nejsou mechanicky ani tepelně namáhané, nevzniká vodíkové křehnutí oceli.

Ideální aplikace těchto technologií jsou ve výrobě dílců pro zpracování vlákna (jehly, spřádací stroje), výrobě přesných obrobků (pneumatické komponenty, ložiska) anebo zdravotnictví (jehly, dávkovací mechanismy).

text/foto Roman Konvalinka, Claudia Huchon