Tento neustálý proces vede k tomu, že výrobky, které jsou dnes vyrobeny v souladu s právními předpisy, mohou obsahovat látky, které budou, vlivem pokroku v analytických metodách, později zakázány.

REACH v praxi
Požadavky stanovené v nařízení REACH pro látky, směsi a předměty je nutné dodržovat ve všech oborech, ve kterých se s chemickými látkami nakládá. Při zvažování zavedení možných omezení týkajících se chemických látek a výjimek z těchto omezení je nutné věnovat větší pozornost jejich dopadu na budoucí recyklaci a opětovné použití. Pro nakládání s chemickými látkami platí striktní právní předpisy, a to jak na evropské, tak i národní úrovni.

* * * * *
REACH
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek a o zřízení Evropské agentury pro chemické látky.
* * * * *

REACH je nařízení Evropské unie, jehož cílem je zlepšit ochranu lidského zdraví a životního prostředí před riziky, která mohou představovat chemické látky v době, kdy se stále zvyšuje konkurenční soupeření mezi podniky chemického průmyslu v EU. Rovněž podporuje alternativní metody pro hodnocení rizik látek s ohledem na snížení počtu zkoušek na zvířatech. Obecně platí nařízení REACH pro všechny chemické látky; nikoliv pouze pro ty, které jsou používány v průmyslových postupech, ale rovněž v každodenním životě, například v čistících přípravcích, barvách a předmětech, jako jsou oděvy, nábytek a elektrická zařízení. Nařízení se proto týká většiny společností v rámci EU.

Aktuální normy
Pro průmyslové společnosti vyplývá z nařízení REACH důkazné břemeno. Pro splnění požadavků nařízení musí společnosti zjistit a řídit rizika v souvislosti s látkami, které vyrábějí a uvádějí na trh. Společnosti musí Evropské agentuře pro chemické látky (ECHA) prokázat, jak lze bezpečně
chemické látky používat, a musí informovat uživatele o opatření k řízení rizik. Pokud nelze rizika řídit, mohou orgány různými způsoby omezit použití látek. Ke každé registraci látek, podle nařízení REACH, je třeba doložit dokumentaci, která by měla vyloučit možná rizika.
Na základě této dokumentace ECHA vyhodnotí, zda je možné chemickou látku dále používat, nebo zda bude nahrazena jinou, alternativní, méně nebezpečnou látkou. V dlouhodobém horizontu by měly být nejnebezpečnější látky nahrazeny látkami méně nebezpečnými.
Nařízení REACH obsahuje povinnost revidovat každých pět let sledování pokroku při dosahování cílů nařízení REACH. Zpráva hodnotí, zda je REACH vhodný pro svůj účel a jeho příspěvek k ochraně lidského zdraví a životního prostředí. Rovněž hodnotí, jak jsou podle nařízení REACH prosazovány alternativy k testování na zvířatech a zajištěn volný pohyb chemických látek na jednotném trhu EU. Podle tohoto nařízení musí být veškeré chemické látky, které jsou uváděny na trh v množství větším než 1 t/rok, registrovány u ECHA do 31. 5. 2018. Po tomto datu, pokud látka není registrována, nesmí být uváděna na trh v žádné zemi společenství.
Dalším důležitým nařízením, kterým se musí řídit každý, kdo testuje, registruje nebo jinak nakládá s chemickými látkami, je nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí. Toto nařízení stanovuje metody pro klasifikaci chemických látek, ale především jejich označování.

* * * * *
Detergenty – chemické čistící látky. Jejich používání má vliv především na vodní hospodářství, neboť veškeré procesy jsou provázeny vznikem odpadních vod.
* * * * *

Všechny chemické látky musí být označeny jednotně, tj. nejen v rámci Unie, ale i v rámci celosvětovém. Nařízení č. 1272/2008 převzalo označování chemických látek z GHS – Global Harmony System – tj. mezinárodně jednotného označování, jak grafického, tak i slovního označování chemických látek. Tím bylo dosaženo toho, že grafické symboly a věty, používané k označování látek, stanovené nařízení č. 1272/2008, platí ve všech státech, které přijaly GHS. Pro označování chemických látek je přesně předepsána velikost štítku, který musí být na obalu chemické látky. Na tomto štítku jsou kromě identifikačních údajů výrobce uvedeny informace pro spotřebitele (H věty – standardní věty o nebezpečnosti a P věty – pokyny pro bezpečné zacházení s těmito látkami, grafické symboly a signální slovo), kterými musí být klasifikovaná chemická látka označena. Nařízení č. 1272/2008 stanovuje i předpisy, podle kterých musí být chemická látka zabalena.
Mezi evropské předpisy, vztahující se na chemické látky, patří i nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č.648/2004 o detergentech. S detergenty se setkáváme denně v běžném životě, neboť detergenty jsou definovány jako chemické látky čistící. Jejich používání má především vliv na vodní hospodářství neboť veškeré tyto procesy jsou provázeny vznikem odpadních vod.
V současnosti dochází k velkému omezování především fosforečnanů v přípravcích určených k praní a mytí využívaných především v pračkách a myčkách jak v domácnostech, tak i v průmyslu.
Neméně důležitým nařízením je nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 850/2004 o perzistentních organických znečišťujících látkách (POPs). Význam tohoto nařízení tkví především v tom, že silně omezuje perzistentní organické látky, které dlouhodobě setrvávající v prostředí, a tím ovlivňují nejen životní prostředí, ale i zdraví lidí. Většina z nich má karcinogenní účinky.
Mezi tyto látky patří především různé dioxiny (vznikající nedokonalým spalováním plastů), aldrin, DDT či polychlorované bifenyly (PCB). Mezi POPs také patří v neposlední řadě retardéry hoření, které jsou nebo byly především používány v zateplovacích materiálech.
Jedná se především o chlorované nebo bromované deriváty cyklickýck, aromatických uhklovodíků. Problém těchto retardérů tkví především v tom, že mohou být ze zateplovacího materiálu uvolňovány do okolí (např. teplem) a tím ovlivňovat životní prostředí a zdraví lidí, ale daleko větší problém nastane při odstraňování těchto materiálů, případně při požáru zateplené nemovitosti. Odstranění materiálu bude vyžadovat, vlivem přítomnosti retardéru hoření, nakládání jako s odpadem nebezpečným, což znamená velké finanční nároky pro majitele těchto zateplených nemovitostí, a proto jsou nyní tyto zateplovací materiály nahrazovány jinými (alternativní retardéry hoření) nebo přírodními materiály – např. minerální vlnou.
Nejběžněji užívanou látkou byl pro tyto účely hexabromcyklododekan (HBCD), který je v současné době nařízením č. 850/2004 silně omezen; v celosvětovém měřítku je tato látka omezena Stockholmskou úmluvou. Nařízení č. 850/2004 implementuje Stockholmskou úmluvu do evropské legislativy.
Nejnovějším nařízením je nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/852 o rtuti, které upravuje nakládání s kovovou rtutí a jejími solemi, víceméně omezuje toto nakládání na minimum, dále upravuje podmínky pro její skladování, dovoz a vývoz. Nařízení stanovuje termín pro uložení veškeré kovové rtuti v bezpečných úložištích.
Mezi další velmi důležitá nařízení patří Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 649/2012 o vývozu a dovozu nebezpečných chemických látek (nařízení PIC – Prior Informed Consent). Toto nařízení reguluje obchod s vybranými nebezpečnými chemickými látkami a pesticidy a i v tomto případě se jedná o implementaci mezinárodní úmluvy – Rotterdamské úmluvy – do evropské legislativy. Rotterdamská úmluva reguluje obchod s vybranými nebezpečnými chemickými látkami a obchodními formami pesticidů v celosvětovém měřítku.

Problematické nanoformy
Veškerá evropská legislativa ale neřeší kontrolní činnost a sankce pro jednotlivé členské státy. Tuto problematiku řeší především národní legislativa. Platnou právní úpravu na národní úrovni v oblasti uvádění chemických látek a směsí na trh představuje zákon č. 350/2011, o chemických látkách a chemických směsích a o změně některých zákonů (chemický zákon). Tento zákon řeší také správnou laboratorní praxi a působnost státních orgánů při zajišťování provádění zákona.
Mezi velmi důležitou problematiku, která se dotýká chemických látek a dostává se v posledních letech do velkého zájmu široké veřejnosti, patří nanomateriály. Jedná se především o to, že chemická látka v nanoformě vykazuje zcela odlišné vlastnosti než stejná chemická látka v „normální – bulk“ formě. Jako nejběžnější případ je možné uvést uhlík. Uhlík známe v přírodní formě jako grafit nebo diamant, tento výskyt je podmíněn krystalickou mřížkou. V obou případech se jedná o typicky nekovový prvek, který se v elementárním stavu může vyskytovat i ve formě amorfní, jako saze Již výše uvedené formy vykazují zcela odlišné vlastnosti.
V případě uhlíku v nanoformě se uhlík vyskytuje nejčastěji jako uhlíkové trubičky, které jsou válcovými fulereny, tvořené velkým množstvím šestiúhelníků nebo pětiúhelníků, které jsou dlouhé i několik mikrometrů a úzké několik nm. Mohou být duté, plné, jednovrstevné nebo několikavrstvové. Vznikají sbalením dvojrozměrné periodické grafenové vrstvy do válce.
Rozeznáváme jednovrstevné nanotrubičky SWNT (single-walled carbon nanotube) nebo vícevrstevné MWNT (multi-walled carbon nanotube). Tyto uhlíkaté trubičky mají zcela odlišné vlastnosti od uhlíku v normální formě. Po chemické stránce jsou nereaktivní, po fyzikální stránce mají neobyčejnou pevnost, pružnost a vodivost. Kromě nanotrubiček se uhlík v nanoformě vyskytuje jako fullerity nebo nanopěny.

* * * * *
„Oxid titaničitý v nanoformě – podle posledních testů by ale tato forma měla vykazovat karcinogenitu.“
* * * * *

Odlišné vlastnosti jsou problémem při registraci chemické látky podle nařízení REACH. Z toho důvodu musí být provedena změna příloh tohoto nařízení. Problematika nanoforem je i v tom, že vykazují různá rizika pro zdraví lidí a životní prostředí. Výše jmenované nanotrubičky, mají velké využití vzhledem ke svým novým vlastnostem (lékařství – zpevňování cévního systému, ve strojírenském pro svoji pevnost a v leteckém průmyslu pro lehkost), bohužel vykazují i nebezpečné vlastnosti – mohou se chovat jako azbestová vlákna, nekontrolovatelně pronikat do organismu a působit v něm jako azbestová vlákna, a tedy v tomto případě mají karcinogenní vlastnosti.
Dalším využívaným prvkem v nanoformě je stříbro, které je využíváno při výrobě funkčního prádla pro jeho antiseptické účinky. Opomeneme-li možnost nanostříbra pronikat do organismu přes buněčnou stěnu a nekontrolovaně působit na jednotlivé orgány, případně nervový systém člověka, působí toto stříbro škody v čistírnách odpadních vod, kde vlivem svých vlastností, negativně působí na biologické filtry a snižuje jejich účinnost při čištění odpadních vod.
V poslední době se vede také velká diskuse ohledně oxidu titaničitého v nanoformě. Není pochybnosti o jeho čistících účincích pro ovzduší vytvářením samočistících povrchů. Podle posledních testů by ale tato forma měla vykazovat karcinogenitu.
A takto lze popisovat jednotlivé chemické látky v nanoformě. Ve většině případů mají kladné vlastnosti, bohužel i negativní vlastnosti a stávají se rizikem pro zdraví lidí a životní prostředí. Je tedy na socioekonomickém výboru při Evropské agentuře pro chemické látky, jak rozhodne. Zda převáží kladné vlastnosti těchto nanoforem, nebo se rozhodne, zda navrhne tyto látky na kandidátský seznam látek podle nařízení REACH, a na základě dalšího testování mohou být tyto látky buď velmi omezeny, případně zakázány.
Evropská agentura pro chemické látky (ECHA) hraje stěžejní roli při uplatňování zásadních právních předpisů EU týkajících se chemických látek ve prospěch lidského zdraví a životního prostředí. Agentura ECHA úzce spolupracuje nejen s členskými státy Evropské unie ale také s členy Evropského hospodářského prostoru (EHP) – Norskem, Islandem a Lichtenštejnskem. Příslušné orgány členských států spolupracují s ECHA na jejích nejrůznějších postupech. Příslušnými orgány stanovenými v různých nařízeních EU použitelných pro ECHA jsou spolupracující partneři ECHA v jednotlivých členských státech. ECHA úzce spolupracuje s příslušnými orgány v rámci celé řady svých postupů, přičemž tato spolupráce spočívá ve výměně informací a poskytování podpory a školení členským státům. ECHA zajišťuje také HelpDesk pro jednotlivé státy Unie, stejně tak jednotlivé členské státy zajišťují pro své členy národní HelpDesky, které poskytují technickou podporu.
Tuto službu poskytuje v České republice CENIA, česká informační agentura životního prostředí, která je zastoupena ve všech výborech pracujících při ECHA. Její zástupci se aktivně podílejí na přidělených úkolech, pravidelně se zúčastňují pracovních setkání a školení.

TEXT: RNDr. Milada Vomastková, CSc., MŽP ČR